A co tedy (snad) víme …

Nejsložitější a nejdokonalejší produkt matky přírody na naší planetě – lidský mozek – je také zároveň největším tajemstvím světa! Díky svému mozku a jeho inteligenci dovedeme jako jediný živočišný druh zasahovat do práce přírody – díky genetickému inženýrství vytvářet a upravovat živé organizmy. Na druhé straně dovedeme také na zemi během pár století nekompromisně zničit to, co příroda vytvářela miliardy let.

Mozek je nejtajemnější organizovaná hmota na zemi, mikrokosmos, hluboký a neprobádaný. Sice jsme v posledních letech díky pokroku v mnoha vědních disciplínách získali obrovské množství nových poznatků, ale pořád známe jen nepatrnou část jeho tajemství.

Nervové buňky – neurony – se v lidském mozku vytvářejí pouze během nitroděložního vývoje. Spojení mezi neurony se uskutečňuje dotykem na zápojích (synapsích). Jedna buňka nenavazuje pouze na sousední neurony, ale každá je spojena s množstvím jiných. Mnohé neurony mají až deset tisíc synaptických zápojů! Mozková hmota vytváří nepředstavitelně složitý, přesto ale naprosto dokonale organizovaný komplex.

Při testování pokusných osob bylo prokázáno, že pokud se lidé školí v oblastech, pro které podle vlastního přesvědčení nemají předpoklady, rychle se v nich zlepšují. Je to stejné jako s ochablými svaly. Nejsou slabé, protože je to jejich přirozená vlastnost, ale proto, že nebyly používány a zatěžovány. Bylo také zjištěno, že jakmile se začala zatěžovat jedna část mozku, začala stoupat výkonnost i všech ostatních. Jakmile se například lidé, kteří si o sobě dosud mysleli, že jakákoliv výtvarná práce je jim naprosto cizí, začali intenzivně učit kreslit, zlepšilo se jejich soustředění, začali se lépe vyjadřovat, zvýšila se jejich rychlost a správnost rozhodování ve vypjatých situacích, jejich kreativita se celkově zlepšila.

Jedním z největších překvapení při výzkumu mozku a jeho vlastností bylo zjištění, že mozkové funkce všech zkoumaných osob (s výjimkou patologických případů) dosahovaly přibližně stejné úrovně. Závěr byl překvapující, ale pro nás všechny velmi povzbuzující. Bylo prokázáno, že všichni máme přibližně stejné schopnosti, ať se to týká uměleckého projevu či kreativity.

Je jen na nás, zda je probudíme a začneme je využívat, či je necháme lenošit a budeme se sami sobě vymlouvat na nedostatek nadání (nebo času nebo čehokoliv jiného). Vše je v našich rukách a závisí pouze na našem rozhodnutí.

VÍTE, KOLIK SI PAMATUJETE?

10% z toho, co čteme
20% z toho, co slyšíme
30% z toho, co vidíme
50% z toho, co slyšíme a vidíme
70% z toho, co říkáme

90% z toho, co děláme

“Pravé” kreslení – rozhovor s Betty Edwards – autorkou systému výuky
Kreslení pravou mozkovou hemisférou

Dr. Betty Edwardsová (profesorka na katedře výtvarného umění Kalifornské státní univerzity Long Beach) aplikovala nejnovější objevy z oblasti výzkumu mozku na metodiku výuky kreslení a zjistila, že tak umožňuje lidem znovuobjevit svůj tvůrčí potenciál.

Váš systém výuky nejen že pomáhá mnohým lidem naučit se kreslit a tím i objevit své prozatím skryté tvůrčí možnosti, ale také objevit rozdílné funkce obou částí našeho mozku. Nedávno jste tento systém ještě rozšířila

Edwardsová: Pravděpodobně nejdůležitější věcí, kterou jsem přidala, je část týkající se barev. Rozeznávání a používání barev (ve smyslu jejich míchání a estetického ocenění) vyžaduje značnou pozornost levé mozkové hemisféry, zatímco vnímání barev a barevné vztahy jsou doménou pravé mozkové hemisféry. To, co se děje v mozku při malbě, se liší od pravohemisférové činnosti při pouhém kreslení. Je to něco jako psaní, obě hemisféry jsou více zapojeny.
Další přidanou věcí bylo něco, čeho jsem si původně nebyla vědoma. Teprve později jsem zjistila, že kreslení je tzv. globální dovednost či umění, které ovšem vyžaduje minimum komponent. Abyste mohl něco nakreslit, vyžaduje to jen pět dovedností: umět rozeznávat a pozorovat hrany, prostor, vzájemné vztahy, světlo a stíny a celkový obrázek. Pak můžete namalovat vše, co chcete. Kreslit se můžete naučit velmi rychle.

Ukázalo se ale, že takovéto kreslení pomohlo lidem i v jiných oblastech…

Edwardsová: To je to, o čem mi žáci neustále referují. Říkají, že tím, že se naučili kreslit, začali vidět svět jakoby jinýma očima. Svět se jim jeví bohatší, jakoby si předtím nebyli té rozmanitosti – co všechno je k vidění -vědomi. Když se jich ptám – a jak jste viděli svět předtím? – odpovídají – je to jako bychom předtím svět pouze pojmenovávali.

Je tedy realita většiny z nás vytvářena převážně jen ze symbolů?

Edwardsová: Je to přesně tak. Frederick Frank jednou napsal: “To co jsem nenakreslil, nevidím.” Já to znám ze své vlastní zkušenosti. Při kreslení je člověk schopen zpomalit, pozorovat vztahy, vidět věci jaké skutečně jsou. Zjistila jsem, že při kreslení lidí, které jsem už celé roky znala, jsem je najednou viděla jakoby poprvé. Nejzajímavější věcí, když se učíte kreslit, je to, že se naučíte jaksi otevřít své vnímání a vidět, co to tam skutečně je. Mozek je podvodník, a nutí nás vidět, jak chce on. Nedovolí nám vidět víc, než nám dovolí on sám. Takže to, co vidíme, není nutně to, co tam skutečně je.

Existuje vztah mezi tvůrčí činností, jako je kreslení, a duchovní činností, jakou je třeba meditace?

Edwardsová: Kreslení vás okamžitě přenese do “pravé” mozkové hemisféry, stejně tak jako zpěv či meditace.

Jedna z nejpřekvapivějších technik, které popisujete, je kreslení z předlohy hlavou vzhůru. Obcházíte tak limity levé hemisféry?

Edwardsová: Domnívám se, že levá hemisféra neumí pojmenovat věci hlavou vzhůru. Vědec Irwin Rock publikoval výsledky fascinujících výzkumů prostorové orientace člověka a zjistil, že z důvodů zatím neznámých, vidí mozek věci hlavou vzhůru rozdílně, v jiném kontextu. V mých třídách dělám tohle cvičení hned první den a ukazuje se vždycky, že lidé, kteří nedokázali nakreslit ani čárku, se takto okamžitě naučí kreslit. Pokud bych měla říct, co to znamená, naznačila bych, že schopnost kreslit je nám vrozená, připravená k použití.

Je-li schopnost kreslit vrozená, stejně tak mohou být vrozeny i další schopnosti, o kterých třeba zatím ještě nevíme, jak je využít.

Edwardsová: Ano, včetně schopnosti vnímat vztahy. Pravá mozková hemisféra je specializovaná na vnímání vztahů, a to v jakékoli oblasti myšlení, ať se jedná o psychologické vztahy, vztahy obchodní a jiné.

Jaký je původ výzkumu rozdílností mozkových hemisfér?

Edwardsová: Roger Sperry, psychobiolog z Kalifornie, publikoval své výzkumy v roce 1968. Jeho práce vzbudila velmi rozporuplné ohlasy, ale další experimenty prokázaly, že pravá hemisféra je v mnoha oblastech výkonnější a rychlejší, než levá, protože zachází s vizuálními informacemi úplně jinak. V zásadě se dá říci, že levá hemisféra funguje v úzkém lineárním proudu, jednotka po jednotce, zatímco pravá hemisféra předává informace najednou, v balíku. Přestože tenkrát vědci tvrdili, že takto to nemůže fungovat, Sperry dostal za svůj objev v roce 1981 Nobelovu cenu.

Jak byste popsala zážitkové kvality pravé mozkové hemisféry oproti aktivitě levé?

Edwardsová: Když kreslíte nebo malujete, vstupujete do odlišných mentálních stavů. Každý malíř a každý spisovatel se snaží dostat do stavu, ve kterém, mimo jiné, jakoby ztratí pojem času a neslyší, co se děje kolem. Herbert Benson studoval stavy při relaxaci a zjistil, že člověk, který medituje, nebo kreslí, nebo je cele ponořen v hudbě, se z takového stavu vynořuje omlazený a zenergetizovaný.

Učíte kreslení na školách. Vaši studenti se naučí lépe kreslit – naučí se také lépe reagovat?

Edwardsová: Já nejsem mystický typ, nemedituji atd., ale když začnu s lidmi kreslit, vidím na nich velké změny. Během několika týdnů se ze třídy úplně vytratí taková ta soutěživá agresivita, třída lépe spolupracuje, dělí se o všechno. Pozoruji to stále znovu a znovu.

Výzkum odlišných funkcí levé a pravé mozkové hemisféry prý pokračuje.

Edwardsová: Dr. Jerry Levy, který spolupracoval s Dr. Sperrym, zkoumal odlišnosti mezi muži a ženami. Mozek ženy zdá se má daleko více souběžných činností levé a pravé hemisféry. Mužský mozek dokáže pracovat výhradně v levé, verbální hemisféře, zatímco prostor vnímá v pravé. Nemixuje různé vjemy, proto bývá lepší v úkolech vyžadujících rychlé přímé reakce. Nevýhodou ale je, že si neví rady v situacích, vyžadujících větší přizpůsobivost jak levohemisférové lineární analýzy, tak pravohemisférové vizuální percepce zároveň. Jsou buď na to nebo na ono. Ženy jsou přizpůsobivější, ale ne tak soustředěné.

To vyvolává otázku, jestli jsou tyto rozdíly způsobeny biologickými vlivy nebo vznikly jako důsledek kulturního evolučního vývoje?

Edwardsová: Já si myslím, že větší podíl na tom má onen dlouhodobý kulturní vývoj, i když určitě nějaké biologické rozdíly mezi mozkem muže a ženy existují. Zjistilo se, že ženský mozek má daleko větší počet spojů mezi oběma hemisférami než mužský mozek. Mužský a ženský mozek se tedy liší jak na buněčné, tak na psychologické úrovni.

Vypadá to, že je tady co zkoumat, ale o žádném soustředěném výzkumu není slyšet.

Edwardsová: Kdepak, výzkumy pokračují. Jak na buněčné, tak na strukturální úrovni, ale pokrok je pomalý, protože mozek je tak složitý. Mozek se snaží porozumět mozku, v tom je ta potíž. Opět to nemyslím nějak mysticky, je ale možné, že mozek činí spoustu věcí sám o sobě a nám o tom nedává vědět. Možná myšlenky, které máme, nejsou docela jen tak naše.
Když začínám přednášky, říkám, že to bude o tom, jak se naučit lépe kontrolovat svůj mozek. A pak dodám – všichni přece víme, že mozek je většinou mimo naši kontrolu. A lidé se smějí. Spontánně. Vypadá to, že spontánní smích je mimovolní činnost přímo samotného mozku – mozek se tedy směje vtipu o sobě. Filosof Michael Polangi řekl: “Víme víc než víme, že víme.”

Zdá se, že vědci, kteří mozek takto studují, jsou vůči takovýmto objevům nejvíc resistentní.

Edwardsová: Levá mozková hemisféra je vůči čemukoliv, co se jí nehodí, velmi rezistentní. Je příznačné, že vědci pojmenovali levou mozkovou hemisféru “dominantní”, zatímco pravá hemisféra je “levá”, ve smyslu méně schopné a šikovné (pravou hemisférou ovládané) levé ruky. Věci se ale mění. Dnešní děti jsou vizuálně, obrazově tak šikovné a tak vehementně protestují proti pomalému verbálnímu stylu výuky, až je to neuvěřitelné. Studenti, kteří vyrostli na videohrách, používají rychlý, globální vizuální styl vnímání. Nesnáší pobyt ve škole a memorování naučených věcí. Neříkám, že by neměli ovládat základy, ale myslím si, že by se mohli učit daleko efektivněji, tvořivěji. Kromě jiného způsobu, jak se naučit gramatiku, matematiku aj. by se měli učit hudbu, kreslení, nějaké sporty, tedy činnosti, povzbuzující pravou hemisféru. Bavilo by je to a nastartovalo neuvěřitelné změny.

Podle časopisu Baraka